Můj Pešek - poděkování

Milé švadlenky,

na svého Peška jsem si musela chvilku počkat, protože Kerachne nemohla ze zdravotních důvodů šít. Ale už mám obrázek a můžu říct, že čekání se mi vyplatilo. Můj pešek je prostě nádherný a přesně podle zadání. Napsala jsem totiž do deníčku:

Vysílám na dlouhou cestu srdce Peška, středový blok, na kterém je kaleidoskop z růží. Dlouhou dobu na něj koukám a přemýšlím, proč jsem ho vlastně takhle ušila a jak bych ho charakterizovala. Na konec jsem asi přišla na ta správná slova – střed na mě působí starosvětsky, staroanglicky. Vidím v duchu podvečerní letní anglickou zahradu a v ní sedí dáma a na kolenou má deku, protože v Anglii jsou večery vlhké a chladné.

Tak nějak bych si představovala svého Peška. Ne sladkého, ale jemného. V tlumených tónech, ale ne smutného. Což je samozřejmě zadání přibližně jako „přijď ne oblečená, ne nahá“. :o)

Tohle je ale dojem, který ze svého středu mám já sama. Pokud na vás působí jinak, klidně s ním zacházejte podle svého, úplně jinak. Vlastně jsem asi zvědavější na to, jak Peška uchopíte vy, než jak bych uchopila já. Vždyť přece právě proto Peška šijeme.

Děkuju všem děvčatům ve skupině E, která v každém kole přidala do mého Peška kus krásy a srdce.  Jsou to, v pořadí, v jakém šila: ri, Lilienka, Mufka, janaetz a Kerachne.