Milé švadlenky,
na svého Peška jsem si musela chvilku počkat, protože Kerachne nemohla ze zdravotních důvodů šít. Ale už mám obrázek a můžu říct, že čekání se mi vyplatilo. Můj pešek je prostě nádherný a přesně podle zadání. Napsala jsem totiž do deníčku:
Vysílám na dlouhou cestu srdce
Peška, středový blok, na kterém je kaleidoskop z růží. Dlouhou dobu na něj
koukám a přemýšlím, proč jsem ho vlastně takhle ušila a jak bych ho
charakterizovala. Na konec jsem asi přišla na ta správná slova – střed na mě
působí starosvětsky, staroanglicky. Vidím v duchu podvečerní letní
anglickou zahradu a v ní sedí dáma a na kolenou má deku, protože
v Anglii jsou večery vlhké a chladné.
Tak nějak bych si představovala
svého Peška. Ne sladkého, ale jemného. V tlumených tónech, ale ne
smutného. Což je samozřejmě zadání přibližně jako „přijď ne oblečená, ne nahá“.
:o)
Tohle je ale dojem, který ze svého
středu mám já sama. Pokud na vás působí jinak, klidně s ním zacházejte
podle svého, úplně jinak. Vlastně jsem asi zvědavější na to, jak Peška uchopíte
vy, než jak bych uchopila já. Vždyť přece právě proto Peška šijeme.
Děkuju všem děvčatům ve skupině E, která v každém kole přidala do mého Peška kus krásy a srdce. Jsou to, v pořadí, v jakém šila: ri, Lilienka, Mufka, janaetz a Kerachne.